Conservation of biodiversity

Společnost pro zachování a obnovu biodiversity o.p.s.

Textové pole: PUBLIKAČNÍ A OSVĚTOVÁ ČINNOST>BANGLADÉŠ  -  OSTROV SVATÉHO MARTINA

Ostrov svatého Martina – jedno z posledních útočišť mořských želv v Bengálském zálivu

To, že jsme se ocitli v přeplněné asi šestimetrové bárce v jednom malém městě na jihu Bangladéše nebylo tak úplně náhodou. Před námi byla třicetikilometrová cesta na jejímž konci nás měl přivítat pohádkový „kokosový ostrov“, jak tuto část své země nazývají místní obyvatelé.Ostrov svatého Martina je jediným korálovým ostrovem patřícím pod správu Bangladéše. Je to malý kousek země o rozloze osmi kilometrů čtverečních, který leží na dvacátém stupni severní šířky v Indickém oceánu  a je ovlivňován monzunovým klimatem charakteristickým suchým zimním a vlhkým letním obdobím. Srážky mohou dosáhnout v období monzunů až 200 mm na metr čtvereční za 24 hodin. Klimaticky jsou tyto oblasti zajímavé i po stránce silných větrů přicházejících v podzimním období, které s sebou přináší větrné bouře – cyklony. A v tomto prostředí, plném změn žijí a množí se jedni z podivuhodných tvorů mořské říše, kteří jsou závislí také na suchozemském prostředí a to jsou mořské želvy.Výstup z lodi je velmi hektický. Malé dřevěné molo má výkyv téměř půl metru a dav lidí valící se z lodě ho málem zničil. Snažíme se být mezi prvními aby přežilo naše vybavení i my. Sotva jsme na břehu cítím klepání na rameno,  vzápětí pozoruji nataženou ruku a slyším „five taka !“. Není mi to jasný-tenhle člověk na žebráka nevypadá. Ptám se teda proč chce peníze. „Poplatek za použití mola“ – dostává se mi odpověď. Jeden z mnohých chytráčků, kteří se snaží vydělat na čem se dá, bohužel má smůlu – jsme češi a nebudeme platit  za co ostatní také neplatí…Procházíme okolo mnoha obchůdků a malých restaurací.Už je nám jasné proč místní lidé tento ostrov nazývají „kokosový“. Kokosy jsou tu opravdu všude, jak rostliny tak ořechy, které se stanou několik nadcházejících dnů  naším téměř jediným zdrojem vody.

Ubytováváme se v hotýlku s honosným názvem „Bay of  Bengal Lodge“, realita je samozřejmě klasicky Bangladéšská: Místnost se dvěma postelemi nad kterými jsou pověšeny moskytiéry, suchý turecký záchod je za dveřmi v malé místnosti a voda je ve studni na dvoře. Na večer jsou na stole připraveny dvě svíčky, které musí prozatím nahradit rozbitý elektrický agregát. K uvítání nám byl samozřejmě připraven kokos - úctyhodných rozměrů,  v kterém byl téměř jeden litr tekutiny. Osvěžující nápoj je nalitý do staré otlučené plechové konve a přichází po několika hodinách strávených na otevřené lodi pod žhavým sluncem opravdu vhod. Po chvíli, kterou jsme věnovali fyzickému zotavení si bereme pouze to nejnutnější a vydáváme se na obchůzku ostrova po pláži.Je odliv. Do vzdálenosti téměř jednoho kilometru od pláže je možné vidět kameny a mezi nimi kaluže mořské vody, které tu zůstaly a jsou útočištěm mnoha drobných živočichů. Upoutává mě rozdílná barva pláže  a těchto kamenů, které jsou jakoby pokryté olejem. To co způsobuje tento rozdíl jsou jemné sedimenty usazené po celém dnu v mělkých příbřežních zónách na severní straně ostrova. Příčinou jsou zřejmě řeky, které z kontinentu přinášejí velké množství splavenin usazujících se  i daleko od pevniny, což by vysvětlovalo i fakt, že se tento jev vyskytoval právě jenom na té straně ostrova, která byla přivrácena k pevnině. Nevím jaké přesné důsledky může mít tato skutečnost na ekosystém těchto příbřežních zón, ale my jsme například pozorovaly daleko větší množství uhynulých perlotvorek, než na odvrácené straně ostrova a celkově množství živočichů tu bylo subjektivně menší.

Pokračujeme dál jižním směrem, kde se ostrov rozděluje na skupinu tří menších  ostrůvků navzájem propojených v době odlivu písečným náplavem. Tato část ostrova je daleko méně obydlena než jeho druhá polovina . I kokosové palmy ustupují porostům pandanu a mangrovům, které jsou oproti kultivovaným částem ostrova domovem daleko většího množství volně žijících zvířat.. Na odlehlých částech je možné spatřit populace varanů skvrnitých a bengálských, jedovaté kobry i sladkovodní želvy. Především mangrovy jsou zvláštním společenstvem rostlin, tolerujících slané prostředí mořské vody. Místní porosty jsou využívány ostrovany jako zdroj palivového dřeva a tak jsou poměrně málo vzrůstné, dosahující výšky pouze okolo dvou metrů. Jejich vzdušné kořeny vyčnívající ve svislé rovině ze země jsou jako úkryt vhodným útočištěm mnoha  druhů živočichů. Na první pohled člověka zaujmou především krabi houslisté, kteří svými „tanci“ vytvářejí miniaturní svět podivuhodné řeči a komunikace. V okolí kaluží a malých potůčků vlévajících se do moře za odlivu žijí další z velmi zajímavých živočichů této oblasti – jsou to lezci. Ryby které se přizpůsobily životu na pevnině. Jejich prsní ploutve slouží k zvláštnímu, skákavému pohybu v bahnitých zónách v okolí kaluží a potoků.    A konečně se dostáváme na západní stranu, oblast pláží, které jsou tím pravým místem pro kladení vajec mořských želv. Tato strana je odvrácena od pevniny a osídlení ostrova je také situováno především do severovýchodních částí. Proto jsou tyto pláže už na první pohled čistší a daleko bohatší na život. Nacházíme tu množství krabů, v kalužích drobné barevné korálové rybky, které tu uvízly za odlivu. Na břehu pak i vyplavené pozůstatky mořských živočichů, které svědčí o bohatém podmořském životě, nejzajímavější jsou nálezy velkých ostnitých čtverzubců, z nichž největší má okolo půl metru. Smutným nálezem je i uhynulá mořská želva Lepidochelys olivacea, kterou ožírají místní psi. Takovouto scenérii jsme měli  možnost v pozdějších dnech  vidět ještě několikrát. Bohužel i zde je v podstatě ze sta procent příčinou úhynu člověk. Rybáři, kteří najdou želvu zamotanou v sítích ji raději zabijí, než aby rozřezali sítě a želvu osvobodili. Želvy které jsme našli měli ve všech případech téměř a nebo zcela usekané hlavy. Drsná realita vztahu člověka k přírodě tu byla až příliš silná. Zabité želvy nemají pro rybáře žádné využití a ti je pak házejí zpět do moře, odkud jsou vyplavovány na pevninu. Důvodem tohoto stavu je především nepochopení místních obyvatel (rybářů) ochranných praktik, vztahujících se k některým živočichům. Želvy, protože jsou chráněné, nesmí rybáři lovit a dále využívat. Bohužel zabitím zvířete pro jiný účel než přímého využití se již nikdo nezabývá.Na druhou stranu  právě pláže na této části ostrova mohou do budoucna přispět k možnosti zachování těchto výjimečných organismů. Od roku 2000 probíhá na ostrově projekt zaměřený na aktivní ochranu a posílení stávajících populací mořských želv. Jedná se o jeden z mála  programů, které byly na řešení této problematiky uskutečněny v oblasti Jižní Asie a jediný projekt v Bangladéši.

V současné době se týká již pouze dvou druhů mořských želv, které stále ještě připlouvají  klást vejce na místní pláže. Jsou to Lepidochlys olivacea a Chelonia midas , i když v minulosti byly zaznamenávány i další druhy kladoucích želv – Eretmochlys imbricata, Caretta caretta a Dermochlys coriacea, tak v současné době již nebyly tyto druhy v oblasti zaznamenány.Do projektu je zapojena skupina mladých lidí, kteří bydlí přímo na ostrově a věnují se své práci v oblasti výzkumu života, ohrožení a stability místních mořských i ostrovních ekosystémů. Celý projekt je v současné době státní a je řízen z hlavního města – Dháky. Přímo do projektu ochrany želv jsou zapojeni i někteří místní obyvatelé, kteří v období kladení vajec monitorují pláže, značí kladiště a shromažďují údaje o kladoucích želvách.

       Hlavními body ochrany želv jsou:

1.monitoring kladoucích želv na pobřeží ostrova

2.ochrana samic před predátory (zvláště psi)

3.péče o nakladená vejce mimo přirozené prostředí (ex situ), kdy je využíváno líhní pro inkubaci vajec mimo pláže

4.péče o nakladená vejce v přirozeném prostředí (in situ), kdy je využíváno chráněných pláží pro inkubaci vajec přímo v místě nakladení

5.motivační kampaň místního obyvatelstva, především rybářů

6.spolupráce s dalšími organizacemi

7.sledování uhynulých jedinců a jejich výzkum

      8.Mladým líhnoucím se želvám je poskytována ochrana a pomoc při snaze o dosažení oceánu, kde aktivní pomoc končí.       

 Text a foto:

 Luďek Hojný

 Nové Město nad Metují

 Ludek.Hojny@tiscali.cz